/ Host, měsíčník pro literaturu 16, 2000, č. 3, březen, Recenzní příloha, s. XIV-XV:

MODERNÍ MÝTUS - THE BEST OF JUNG

C. G. Jung: Tajemno na obzoru. O fenoménech UFO a mimozemských jevech, Nakladatelství Tomáše Janečka, Brno 1999, 216 s., 3000 výtisků, 290 Kč

V neoficiální knižní řadě Jungových prací, jež je paralelní k devítisvazkovému Výboru z díla, se po Mandalách objevuje svazek s tematikou UFO, jeho jádrem je jeden z posledních Jungových větších esejů - Moderní mýtus čili O věcech, které jsou vídány na nebi z roku 1958, doplněný různými vyjádřeními k fenoménu UFO, která Jung poskytl v dopisech, novinových článcích a ve svých pamětech.
Po druhé světové válce se rozšířivší zprávy o „létajících talířích" zaujaly psychologa Carla G. Junga především jako fenomén psychologický, i když se v textu několikrát vrací k otázce reálné existence těchto jevů (objektů) s výsledkem: „něco je viděno, ale neví se co" . Bez přesvědčivých důkazů o fyzické reálnosti UFO tedy fenomén zůstává přístupný „pouze" jako symbol. Ke slovu tedy přichází interpretace materiálu: Jung nejprve zkoumá zprávy se svědectvím těch, kdo UFO pozorovali, pak prohlíží UFO jako snový symbol, jeho vyjádření v dnešním (čili tehdejším) výtvarném umění a nakonec probírá několik historických zpráv o nebeských znameních (UFO v 16. století).
To, co je zřejmě zásadním Jungovým přínosem do pokladnice euroamerického člověka, je právě znovunalezená odvaha k symbolickému myšlení, tedy snaha postavit po delším čase duchovní na roveň hmotnému. Že totiž „rozvíjení významu" nějakého jevu je stejně důležité jako jeho fyzikální popis - snad to zní otřepaně, ale uskutečnění této věty je dnešní vědě i dnešnímu dělníkovi pořád velmi vzdálené. Nejde tu totiž o práci s žádnými fakty v běžném slova smyslu, svědectví jednoho snu totiž může být významnější než výsledky pozorování nějaké astroobservatoře, jde totiž o to, aby náš svět byl (pro nás) bohatý na významy. Za nesmírnou rozsáhlost dneška platíme ztrátou vztahu k němu.
V tomto ohledu je vrcholným místem knihy interpretace abstraktního obrazu - Jung obraz užije jako kartičku Rorschachova testu, předkládá ho svým známým a ze získaných odpovědí pak splétá význam obrazu! Samozřejmě jde o možný význam, ale význam je stále se dějící, nikoli definitivní. Právě to, co Jung vytýká evropskému křesťanství, je vlastně umrtvení v definitivních významech, jež brání rozvoji. Tak umírá mýtus a nastupuje prázdnota. (S tvrzením, že křesťanský mýtus je mrtev, jistě bude souhlasit jen málo křesťanů, ale fakt jeho ochabující vztaženosti k našemu životu je zřejmý.) Jung interpretuje UFO mj. jako reakci na prázdnotu po křesťanském mýtu, jako manifestující se archetyp božství a jako možný počátek nového mýtu - „moderní mýtus". Mýtus je totiž vyprávění, které dává smysl naší kolektivní existenci. (Tím vším nemá být řečeno, že Jung své interpretace nechápal jako přísně vědecký postup - „závěry, k nimž jsem dospěl, nejsou výplodem mé nespoutané fantazie, ale spočívají na výsledcích výzkumů historie symbolů". )
Četba před námi otevírá paví ocas možných paralel (a tedy interpretací). Jsou „létající talíře" stroje s nějakou posádkou, nebo jde o živočichy? Co všechno kolektivního lze projikovat do různých aspektů fenoménu? Atd. Jung, tak jako v tolika svých jiných pracech, vtěluje svou vizi (!) současnosti do empirického úboru. Svou analýzou neustále hledá řešení krize - „UFO jsou reálné hmotné jevy, jsoucna neznámé povahy, která pocházejí pravděpodobně z vesmíru a patrně se už delší čas ukazovala obyvatelům Země, avšak jinak nemají k Zemi a jejím obyvatelům žádný zjistitelný vztah. Ale v nejnovější době a v okamžiku, kdy se zraky lidí zaměřují na nebe, a to jednak kvůli fantaziím o možné cestě do kosmu, jednak symbolicky kvůli životně ohrožené pozemské existenci, projikují se obsahy nevědomí na záhadné nebeské fenomény, a tím jim daly význam, který vůbec nezasluhují."
V Dodatku se setkáváme nejen s rekapitulací v knize obsažených Jungových názorů, ale také s dvojicí poznámek, které ukazují, kam se Jungovy myšlenky nad UFO ubíraly dál. Jde zejména o aspekt kontaktu s technicky vyspělejší civilizací, která by nás rázem postavila do role domorodých kultur (zničených naší civilizací) - samozřejmě to Junga zajímá psychologicky, neboť takový kontakt znamená „konec snů" (a to doslova). Myšlenkovým vrcholem je pak Jungova interpretace vlastního snu, jež ho přivádí na myšlenku - „ještě stále si myslíme, že UFO jsou naše projekce, nyní se ukazuje, že my jsme jejich projekcemi" .
Tak jako každá filozofická (či psychologická) škola, ani Jungovo učení neuniklo „překladu" skutečnosti (resp. jejích výkladů) do vlastního jazyka, konečně pro psychoanalýzu je „překlad" věcí skoro ústřední. Problém je v tom, že takovýto „překlad" má někdy tendenci vydávat se za „objev". Tak archetypová psychologie pracuje s pojmem „bytostné já", jež je (jak se z Jungových výkladů zdá) vposledku svět sám a přirozeně je to tedy také „bytostné já" (= archetyp celosti), jež se manifestuje ve vizích UFO.
Od prvního vydání Jungova textu uběhlo víc než 40 let a UFO se má čile k světu. Zatímco všeobecné pochopení náboženské povahy UFO se za Jungova života teprve rodilo, dnes je všeobecně respektované. Odkazuji tu na dvojici knih (a kolem nich vznikající „církev") Ivo A. Bendy Rozhovory s poučením od mých přátel z vesmíru (1998, 1999). Tyto texty si zasluhují přečtení. A Jungova knížka může být (zejm. pro intelektuály) dobrým klíčem k otevření dveří do prostorů, které nabízejí.

Jiří J. K. Nebeský