Zpátky

Projekt Miluji (úvod)


I. ÚVOD

1. Osobní zážitky posledních měsíců (mé) myšlenky soustředily kolem sexuality. Vyvstaly zásadní srovnávací problémy: jak akceptovat to, co prožívám? Jak se vymezit vůči tomu? Odpověď není jasná a je proto potřeba vést rozhovory. Odtud nápad rozhovory zaznamenávat a zpracovat souhrnně. Je potřeba najít srovnání. Chorobná orientace na průměr (tj. vymezení se vůči němu) je i moje choroba. Pevný bod průměru umožňuje akceptování (se) - je-li situace, které nedostojím, považována za neobyčejnou, je zachováno mé duševní zdraví. Neobstál-li jsem v situaci považované za normální, pak je ohroženo mé duševní zdraví. Projekt je tedy (sebezáchovným) hledáním srovnání v oblasti, která…

2. Sexualita (intimní život) je přes všechnu “osvětu” (a snad právě pro způsob jakým se provádí) temná. Tato temnota je konstituční vlastností intimity. Je to oblast s vysokou mírou projekce. Je hluboce chráněna proti třetí straně a v jistém smyslu i proti druhé straně (partnerově), snad i proti první straně (strach ze srovnání).

3. Intimní sféra člověka se plnou silou vzpírá být redukována - je životně (?) důležité udržet si pocit výjimečnosti. Sexualita tedy skýtá snadnou možnost být použita jako téma postvědecké práce.

4. Postvěda je "pravá věda" čili završená věda čili konec humanitní vědy, neboť jednotlivému je vracena jeho jedinečnost a možnost zkoumání se tedy rozpadá. Je ztracena hierarchie a "newtonovský" model světa s představou absolutního pozadí mizí. Tedy prostor pro esej.

5. Projekt Miluji má tento cíl: shromáždit výpovědi úzké skupiny lidí, týkající se (jejich vlastní) sexuality a po zpracování tyto výpovědi poskytnout širšímu okruhu lidí. Všechna další myšlenková práce s materiálem je druhořadá. Jakékoli výsledky relevantní pro tzv. kvantitativní sociologii resp. sexuologii budou pro malý rozsah výzkumu nepoužitelné.

II. METODA

1. Téma je chráněno a veřejně přístupná je vpodstatě jen vulgarizovaná či bezbarvá dotazníková forma jeho zpracování. Překonat hradbu lze nejsnáz s přáteli, což znamená vstup na horkou půdu (čím víc znám, tím míň rozpoznám!) a první vymezení vzorku – přátelský vztah respondenta a mě.

2. Dopředu si volím počet deseti výpovědí (5 žen, 5 mužů), které chci shromáždit. V zájmu svého pohodlí volím další vymezující hledisko – každý z respondentů musí mít úzkou vazbu na další nejméně dva respondenty. Tím se počet možných respondentů snižuje na cca 15-20 osob.

3. Výpovědi budu shromažďovat audiozáznamem rozhovoru mezi respondentem a mnou. Předpokládaná doba rozhovoru bude (kvůli časové náročnosti přepisu) asi 45 minut.

4. Rozhovory nejsou vyprávěcí (tj. s co nejmenším podílem výzkumníka), nýbrž “interaktivní”. To, co chci shromáždit, jsou především informace o sexualitě (až v druhé řadě o tom, jak se o sexualitě mluví a až ve třetí řadě o tom “jak si konstruují svět ti, kteří dělají sex”). Proto tedy dávám otázky a otázky dostávám. Pro zvolený způsob interview je ještě jeden důvod – sexualita je chráněná proti třetí straně. Ale jedna variace sociologického záměru zní dobře: chci zjistit “jak si konstruují sex ti, se kterými zrovna mluvím”. Zda odpověď bude zajímavější než otázka, se uvidí.

5. Otázky, které kladu nejsou pokaždé stejné, některá minitémata se opakují. U každého mě zajímá něco jiného, je jiná nálada.

6. Úplnost výpovědí k tématu samozřejmě nepřichází vůbec v úvahu a to nejen extenzitou, ale i intenzitou. V tomhle směru se snažím rozhovor držet na jakési střední pozici mezi voajérským nakukováním do ložnice a plavbou po úplném povrchu. Vzhledem k tomu, že s většinou respondentů se o tématu nebavím poprvé (poprvé ale s diktafonem), mohu do jisté míry tušit, co řečeno nebylo / nebude.

7. Zaznamenávané rozhovory mají jeden zvláštní rozměr – přinášejí často mně již známé informace, tedy pro potřeby “vědy” fixují (a samozřejmě přeformulovávají) již existující vědění. Tím je tedy vytvářena “pevná půda” pod mýma nohama. Další informace už vlastně nebudou vpuštěny.

8. Nahrané rozhovory jsou postupně přepisovány na papír, což je do jisté míry zbavuje individuality (kontextu) a “pevná půda” se tak ještě zpevňuje.

V Opavě 22. února 2000.


Nahoru