Zpátky

Rozhovor 0
I diktafon to nerad slyší
(pondělí, 31. ledna 2000)


J: (OPAKUJE SLOVA A.) Nechci vědět nic o sexuálním životě svých kamarádů. Mě to téma fascinuje, ale nechci o tom nic vědět. / (STŘIH)

A: ...jdi do prdele!

J: Ty seš potvora jako, škoda, vždyť se to nahrávalo... Jako, proč bys mně ale neměla mně říct, ne?

A: Ne, ale proč bych ti je měla říct jako? Nechápu proč bych ti je měla říct, ačkoliv tě mám ráda, seš můj kamarád, všechno..., ale prostě jako o tom se přece bavíš s partnerem, ne?

J: No ale teď poslouchej bejbiku...

A: A proč já bych měla ochuzovat jako svého partnera v tom, že se o tom budu bavit s tebou, jo?

J: Takže chápeš to vědění jako poklad..., protože on se zmenší tím, že to bude znát víc lidí...

A: Ne, ne, prostě to nechci nikomu říkat.

J: Dobře, ale teďka jde o to, že když se tě na to zeptám, tak ty mi něco řekneš. / (STŘIH)

J: (doplněk: TY MARCELINY PODNIKATELKY TO TAKY NIKOMU TŘEBA NECHTĚLY ŘÍKAT, CO JE NA TOM)... tak rozdílnýho jako, v podstatě.

A: No, rozdíl je v intimitě. Jako o svém životě můžeš vyprávět cokoliv žejo. O svém životě můžeš říct: já jsem se narodil tehdy a tehdy, žiju...

J: Ony nepovídaly o životě, ony... Ony měly zase jako téma povídat o životě?

A: Ne, ony měly téma jako povídat, co se změnilo žejo?

J: No?

A: Ale to je jedno. To je povídání o životě, žejo, ale není to povídání jako... Ty si dáš téma sexuální život brněnských dopívajících, jo, nebo já nevím...

J: To si určitě nedám...

A: Nevim, ale prostě já si myslim... Prostě se mnou nepočítej. (POMLKA) Já to prostě to... Já nechci, aby nějaká... někdo věděl jaký já mám prostě sexuální představy, prostě co prožívám se svým partnerem, prostě ne... nebudu to říkat... A nevím proč bych to měla říkat.

J: Aha vlastně, to chce... tohle mě vlastně ani nenapadlo... No a tak... a co kdyby se to vedlo po... po povšechnější rovině? Jakože by tam nebylo to: jaké konkrétní představy a tak, ale že by tam bylo...

A: No zase záleží jak to uřídíš, jo. Jaký si uděláš téma, jaký budeš mít otázky.

J: Takže za určitých okolností bys nebyla proti.

A: Ne, prostě, já tohle téma odmítám.

J: (SMÍCH) Ale, kdyby otázky byly dobrý...

A: Ne, jako...

J: ...já tě přeci nebudu do ničeho tlačit, tyjo.

A: A víš co jako, jo, a já ti nic neřeknu. Já už prostě to...

J: Ale ty seš normální hajzl. To není pravda. (POMLKA) Hele, tak se ptej teda mě, jo. Co ty by ses ptala bejt v mý kůži...

A: Ale víš co, já prostě jsem nad tim za “a” nepřemýšlela, za “b” mám k tomu ňáké výhrady, jako že se mi to moc nelíbí a za “c” nejsem na to připravená, takže já ti prostě z fleku tady nemůžu klást žádný otázky, pokud na to nejsem připravená... Já neznám...

J: Ale můžeš to zkusit...

A: Neznám ani téma, jo, já nevim co ty chceš vyzkoumat, nebo co je tvym tématem...

J: Tak dobře, takže teďka se nebavíme o tématu, teďka bys mohla dát jenom otázku jako, co tebe by jako zajímalo. (POMLKA) Nebo tebe nic nezajímá?

A: Ale ne, ale já to prostě... jako víš co... jako jó, mě to vlastně fascinuje na jednu stranu, ale jako já ne... mě zajímají takový věci jako ňáký sexuální fantazie a takový věci, jo. A já prostě...

J: Tě zajímají?

A: To mě zajímá, ano...

J: Tak se ptej!

A: Ne, (PŘEKŘIKOVÁNÍ, SMÍCH) ale to je druhá věc - já to nechci vědět. Já to prostě nechci vědět, jaký máš sexuální fantazie, protože to jsou tvoje fantazie.

J: A je tam to, co ty jsi říkala o tom Silvestru, jakože tím, že by se to otevřelo, tak tím by člověk přišel o ten pocit výjimečnosti?

A: Nó, myslim, že jo. Jakože najednou zjistíš, že to mají všichni a...

J: No já jsem úplně... Já jsem včera se díval na televizi na ňákou scénu, kdy tam... na ňákou sexuální scénu prostě, na závěr ňákýho filmu... ale potom jsem zjistil, že to bylo nějaké divné, jakože to byla normální sexuální scéna, ale ona skončila tím, že ta žena ho zabila toho muže a ještě... ona byla nějaká retardovaná nebo... to už potom bylo nějaké divné... Já jsem si říkal: ahá, to je vlastně silné... jako tak to je vlastně normální jako, že tohle vlastně taky žiju jako ale. A úplně jsem tím byl jako nepříjemně zaskočený. Jako že jsem to do tý doby bral, že ve filmech se to zobrazuje jako... Dej mi ještě jedno! Tam tu zbývající!

A: Fuj, já se na to (ČOKOLÁDU) ani... teď se mi udělalo úplně zle, jak jsem to snědla.

J: No, Ilka Machačová říkala, že čokoláda tlumí sexualitu... že nahrazuje ňák sexualitu nebo co... a zřejmě myslela jako: tlumí. (POMLKA) Asi ne sexualitu, sexuální život asi. (USMÍCH) To já už bych byl celej čokoládovej... - jako impotent... A, bejbiku, tak když tě to zajímá, tak se mě na něco zeptej!

A: Ale víš co, já prostě jako... já to nechci vědět... jako je to, co...

J: A chtěla bys bejt hodně úchylná? Nebo ne?

A: Né, já se o tom nechci bavit vůbec... Vypni ten diktafón. (SMÍCH)

J: (USMÍCH) Ty jsi směšná, nech toho! (POMLKA) Můžu se na něco zeptat?

A: Ale jó, no.

J: Představovala sis někdy jako se zájmem třeba, že tě nekdo znásilní. (POMLKA)

A: A to už je to, co já nechci říkat.

J: (SMÍCH) Budu trochu drzý, řeknu: takže jo. (SMÍCH)

A: Hele, řikej si co chceš jo.

J: Ne to ne. (POMLKA)

A: Jako otázky... jako v momentě, když ty položíš tudle otázku, tak ti na to nikdo neodpoví. (POMLKA) Představ si Marťu jak ti na todle odpoví. Martina ti na to nikdy neodpoví.

J: No počkej to by vlastně...

A: A Jana, ta ti na to taky neodpoví!

J: Vsaď se, že jo teda! A proč ty bys mně na to nemohla odpovědět... Normálně prostě se tady bavíme a ty mně normálně řekneš: jo.

A: A bavíme se s diktafonem.

J: No tak doprdele, tak co mam dělat?! Vy sociologové, hajzli, používáte diktafony, jsou to vaše diktafony.

A: Jo jasně, ale používáme je, když máme téma a když máme otázky a když víme co chceme zkoumat a když máme lidi, kteří to s náma chtějí dělat, žejo. A v momentě kdy já řeknu... jako to jedna ze zásad sociologické etiky, když ti řeknu: vypni diktafon, tak ty bys ho měl vypnout.

J: A necejtíš, že todle bude třeba perfektní přepis?

A: Né, myslim, že ne.

J: Já myslim, že bude jako úplně geniální.

A: Já myslim, že ne jako. Mysli si co chceš.

J: Bejbiku... (POMLKA) Takhle otázka je třeba blbá jo, ta je taková moc intimní, ale dokázala bys něco říct třeba o tom, jakože, jako...

A: (USMÍCH) Tady je právě ten problém, že ty pořád nechceš připustit, že já ti nic říkat nechci.

J: Já tomu totiž nevěřím. (PŘEKŘIKOVÁNÍ, SMÍCH) ...protože sama řikáš, že tě to zajímá...

A: Jo, jasně...

J: ...takže tě bude zajímat i o tom mluvit.

A: Jako zajímá mě to... Mě by zajímalo todle v momentě...

J: Takže když to vypnu, tak si o tom normálně můžem povídat?

A: Ne. Poslouchej. Mě by todle zajímalo v momentě, kdy by to udělal ňáký vědecký pracovník, udělal kvalitativní výzkum a já si to přečetla.

J: Dotazníčky...

A: “Kvalitativní” říkám, ne kvantitativní.

J: Jo tak, kdyby to někdo udělal a ty sis to přečetla.

A: Já bych si to přečetla, ale já se prostě na tom nechci podílet za “a” jako respondent a za “b” mně přijde prostě divné (USMÍCH), že to děláš ty.

J: Bejbiku, já ten projekt miluju a proto bych byl rád, kdyby ho udělal klidně někdo jiný. Já bych byl radši respondentem. A klidně to budu i přepisovat, já bych strašně rád, aby jako... Víš co, jak je ti divný, že to dělám já? Tak kdo to má udělat jako?

A: Ale jó, klidně si to dělej, ale prostě...

J: Jako z toho třeba nebude žádnej sociologickej průzkum, ale pro mě je to hrozně zajímavý.

A: No jó, tak jó, tak když je to pro tebe natolik zajímavý, tak... já prostě si jenom myslim, že by se to nemělo dělat v rámci partičky. Ale je to jako fakt...

J: No ale teďka vážně - kdo ti na to odpoví jinej?

A: Jako prostě vem si to, že...

J: Kdo ti na to odpoví jinej, jako mimo partičku?

A: Vem si todle, že dobře, ty lidi ti to udělaj a teď samozřejmě je to bude ňákym způsobem zajímat - ta zpětná vazba.

J: No.

A: A teď ty jim doneseš přepis ňákých deseti rozhovorů, kdy prostě Jura Klikyhák si sedne a řekne: ahá, tak Jana tady vypráví o něčem a todle asi dělá s Arnoštem. A teď jak se na sebe ty lidi budou koukat?!

J: Hele, ale to prostě musíš přežít jako!

A: Ale já todle nechci přežít!

J: Ale já se na sebe takhle budu muset podívat.

A: Ne, ale proč bych to měla přežívat jako?

J: Ty ještě to nepřežiješ takhle, protože ty tam nemáš eventuálního partnera žádnýho v tý partičce.

A: No a co, ale to je jedno. Jako: proč by, já nevim... Jana Malá měla vědět...

J: Zase, ty vole! Ale u tý se zastavila i Kája včera! (SMÍCH)

A: ...jaký já vedu sexuální život, jo jako prostě. Jako nevidim...

J: A v jakym smyslu to považuješ za svoje.

A: Jako víš co, řekni mi jeden důvod proč bych to měla dělat jako. Řekni mi důvod, který stojí za to.

J: No, já to mam asi jako posunutý, ale pro mě prostě jako...

A: Já prostě nevidim vůbec žádný důvod proč...

J: Pro mě prostě to, že si to přečte někdo jiný, teďka nemyslim jako z partičky - tam je to celkem jedno, ale přečte si to někdo jiný z vnějšku a něco ho na tom jako zaujme, osloví, řekne si: hele, aha, todle třeba není jenom muj problém, nebo něco, já vim, že je to takový osvětářský...

A: To jsou prostě právě ty výstupy, které jsou divné “todle neni jenom muj problém” jako.

J: Počkej ale... já si myslim, že o tomdle to strašně je, mě to zaujalo ve chvíli, kdy jsem začal zjišťovat, že jsem úchyl ve smyslu...

A: Že seš impotent...

J: ...fyzicky divnej. Že jsem impotent, tak mě to... prostě rozpoutalo se ve mě. A tak... takže si myslim, že jako za tudle cenu... že to je ta... že to je ten důvod proč já to klidně řeknu. Ale zjišťuju u sebe, že já už si to nechci ani jako ňák chránit jako. Ale jak jsem řikal včera Káje jsou jenom tydle dvě věci žejo: sex a náboženství a potom už ti nezbývá nic jako co si chrání člověk... Ale já (SMÍCH) jsem ochoten jako podstoupit to rozbourání těch hranic, jakože...

A: No ale tak musíš chápat, že někdo není ochoten, žejo.

J: Já vim, ale já se ptám nakolik, protože ty seš ochotná o tom normálně se mnou mluvit, ale na ten diktafon mi to prostě neřekneš, že prostě spíš s (PARTNEREM DVACET PĚT)krát za noc. (SMÍCH) Což je třeba perfektní, jo, ty z toho vyjdeš, ty z toho vyjdeš prostě jako... (POMLKA) jako... (POMLKA) No jako co? Jako nymfomanka? (POMLKA) Ale to je dost dobrý třeba.

A: Todle vymažeš jako.

J: Dobře. (SMÍCH)

A: (USMÍCH) Tu kazetu mi dáš.

J: Dobře. Ne, nedám ti ji, ale přepíšu ji, ale todle z toho vymažu.

A: Né, já nechci abys to přepisoval.

J: No počkej, ale to je moje kazeta! Tam se stejně nic nenamluvilo, já si myslim, že tam bude porucha. Pak si to pustíme, ale bejby jako... (POMLKA) Teď se položme na otázku, lichotilo by ti, kdyby ti vyšlo, že jsi třeba nejaktivnějí?

A: Ne, protože já...

J: Ne, počkej teď se zamysli... Teď ses proti tomu obořila jakoby z podstaty, ale... Můžu si ještě nalejt (VODU)? Nechceš nalejt, bejby?

A: Né. Děkuju... Já prostě nechci... já nechci vědět, kdo je jak aktivní... já to nechci... Já prostě nechci vědět o sexuálním životě svých kamarádů, jako dokážeš to pochopit? Já to nechci vědět! A zároveň nechci...

J: A zároveň chceš.

A: Né, nechci. Jako nechci... jako jasně, je to tajemství žejo, a tajemství vždycky jako trošku jako fascinuje, ale jako není to tak, že bych jako po tom pátrala jako ty. Já to nechci vědět.

J: Počkej, tak počkej, já po tom nepátrám jako, mě to samo, jo... mě to samo nezajímá, protože já jsem nikdy po tom moc nepátral, a stejný možnosti jsem měl před třema lety jako. Stejný možnosti se vyptávat Jury Klikyháka nebo Hynka Čumáka a vždycky jsem to nechával na džentlmenské... oni se o tom možná bavili víc, ale myslim, že to vždycky zůstalo na takové rovině jako... hodně ve vzduchu, ale že teďka jako jsem si řekl: ahá, já vlastně mam výjimečnou příležitost, protože jsem tady... ale nejde o mě, ale prostě partička je výjimečná tím, že je tady iks vysokoškoláků relativně otevřených, kteří představují ňák jako... který představujou ňákej jako hmm (POMLKA)... no to co jsem říkal včera no: takovej ten pohled, kterej neni tak jako... že to neni taková ta první linie těch diskoték, ale že to je až...

A: Ale jó, jasně, ale prostě...

J: Že to je prostě zajímavý...

A: Ale já pořád nevidim důvod jako proč bych to měla dělat. Nemáš důvod - nemáš motivaci a nemáš nic, žejo.

J: A jakej... jakou motivaci měly ty ženský povídat o svym životě podnikatelek? Tyjo, to taky nemáš žádnou... to prostě uděláš z radosti... nebo... pro radost Marcele Dohnalový.

A: (JÁ TI TAKY UDÉLÁM RADOSTI.)

J: Jaký radosti máš na mysli? (USMÍCH)

A: No jakože, ti udělám radost třeba něčim jinym, ale jako todle jako...

J: Ale bejbiku, vždyť by to bylo úplně skvělý.

A: Ale já nesdílim tvou... tvůj názor na to, že je to skvělý...

J: Víš co se mi dneska zase zdálo? Že zase žeru prostě ňáký maso, jo. Salát s masem, a zase si to v půlce uvědomim, že to je maso, tak zase toho nechám jako. Neni to úděsný? Pořád se mi už zdaj sny o mase... a dvakrát nebo třikrát jsem se přistihl u myšlenky: a nedal by sis to kuře? Že by sis ho dal? (POMLKA) Nó, takže si mylim, že tendle projekt by mě moh uchránit před nevegetariánstvim... (POMLKA) Já myslim, že by to bylo úplně skvělý. (DLOUHÁ POMLKA)

J: Jak moc se povídá o sexu mezi holkama?

A: Moc ne.

J: Moc ne? A připadá ti, že víc než mezi chlapama?

A: (USMÍCH) Já nevim jak moc se povidá mezi chlapama.

J: No mě k tomu včera přivedla Kája, protože jsem řikal: no kluky sehnat, to nebude tak těžký a ona řikala: proč myslíš? Myslíš, že jsou muži v tom otevřenější? A já jsem řikal: ahá, tak možná jenom na té vulgární bázi, ale myslim si že jo, ale možná to tak není.

A: Já nevim, já nevim jak moc muži...

J: A ty připadáš... tobě připadá, že vy, holky...

A: Jako já se o sexu nebavim (USMÍCH) s nikym kromě s tebou.

J: Počkej, fákt?

A: Né jako...

J: Ale to je proto, že seš teďka v nezaměstnaneckym ghetu (USMÍCH), ale jinak... Na vysoký?

A: My jsme se s holkama o sexu skoro vůbec nebavily jako...

J: Aha, tak to je ale teda síla! (STŘIH - OMYLEM VYPNUTÝ DIKTAFON)

J: Takže... takže s holkama si moc o tom nepovídají. A s partnerama?

A: No tak s partnerema samozřejmě, že ano.

J: A hodně? Jako myslim tim jako, že i s takovýma partnerama, kteří nejsou dlouhodobí?

A: Hmm, s těma moc ne. (POMLKA) Co to je dlouhodobý partner jako?

J: No dlouhodobý je takový, že to s nim myslíš jako vážně, nebo já nevim co...

A: Jó ale tak můžeš potkat člověka, se kterým seš čtrnáct dní a je to třeba intenzivnější, než tři měsíce s někym, žejo?

J: Ó, tak co ti na to říct? No tak asi jo... A, a jako... Myslíš, že to... tvoří to důležitou náplň jako hovoru? Mezi partnerama? (POMLKA) Dokázala bys to ňák vyjádřit percentuelně? Jako samozřejmě, že se to mění, jo, ale mně třeba připadá, že my s Dášou jsme se o tom bavili ze začátku třeba... jako třeba... jako třeba třicet procent všech hovorů byly o tom, možná třeba i polovina.

A: Nevim.

J: Nepřipadá ti to jako, že by to bylo ňák výrazně hodně?

A: Tak jako, jak kdy... Nevim. Jako někdy jó, někdy né, ale jako nedokážu to ňák vyjádřit... v procentech.

J: A myslíš, že teda existují partneři, kteří si rozumějí víc a kteří si rozumějí míň.

A: Jako v čem?

J: V tomdle.

A: V sexu?

J: Nó.

A: Určitě.

J: A podle čeho se určuje to srozumění, podle tebe?

A: (SMÍCH) Ty...

J: (SMÍCH) Teďka fakt jako nevim, jo. Jakože mně řekneš třeba jako jo...

A: Tak máš určitý zkušenosti, tak porovnáváš podle sebe, žejo. Porovnáváš podle toho, co si s kym zažil a potom, když už máš ňákého ikstého partnera tak už můžeš říct, že tamten z toho města iksipsilon byl třeba... nejlepší.

J: A není to trošku jako pruda říct si o někom, že byl nejlepší...

A: Ale já si to neříkám...

J: ...když už jsem s někym jinym?

A: ...ale jako samozřejmě v momentě kdy bych to měla dělat, tak bych to mohla udělat.

J: (POMLKA) Kdybys to měla dělat?

A: No jako kdybys po mně chtěl ňáký srovnání, tak bych to mohla udělat, jo, jakože...

J: Tak to udělej!

A: Nechci...

J: Já ho chci po tobě, ááá, vidíš, lžeš!

A: Já nechci. Rozumíš, já jsem ti řekla před tím, že to nedělám jako.

J: Jo, jasně, to já si myslim, že je dobrý jako to nesrovnávat. Jako jo, to já si myslim, že je dobrý.

A: Ale jakože zároveň vim, ačkoliv to nedělám, že bych to udělat mohla jako.

J: Čili jako nechceš si přiznat...

A: Tim ti odpovídám na otázku, že ti prostě někteří partneři jsou lepší než jiní, jo.

J: Já si lehnu do vany, jo?

A: Hm.

J: A myslíš, že je to zkušenost... v tom, nebo je to jenom přirozený talent?

A: Nebudu ti odpovídat.

J: Nó, tak jako proč ne?

A: (USMÍCH) Protože už nechci, už mě to sere.

J: Neni to pravda, hrozně tě to baví!

A: Nebaví mě to!

J: Ne, já ti to vidim na očích, jó!

A: Ne, nebaví mě to... já nechci vůbec o tom mluvit jako. Udělej si to s Dášou!

J: Jako s Dášou si to udělám, ale to je málo, chápeš, na kvalitativní výzkum. Hm.

A: Hm.

J: Ten diktafon mě kurva jako sere! On se vypíná, piča jedna zkurvená! Tak třeba teďka už poběží.

A: No vidiš... i diktafon to nerad slyší.

J: (SMÍCH) To bude přepis! To bude supr! Nó ahá, takže takhle je to, jak to řikáš jo, bejbiku. Hmm, ahá, hmm. A... a jaký byl první zážitek... kolektivní? Teda myslim s partnerem?

A: No, o tom nechci taky mluvit.

J: (SMÍCH) To bude rozhovor jak víno!

A: Jakej byl poslední? (USMÍCH) O tom taky nechci mluvit.

J: Ne, to ne, mě by zajímalo jako pocitově víš, myslim, že už jsme se o tom bavili, jakože já mam takový to, že to bylo fakt jako spíš jako docela úděsný... Ale ty jsi myslim říkala, že to bylo dobrý, žejo.

A: Né, já jsem nic takovýho neříkala - za “a”, já jsem se k tomu nevyjádřila...

J: Nikdy?! Já myslim, žes mi k tomu něco řekla...

A: Né, nic jsem ti k tomu neřekla, já si to moc dobře pamatuju...

J: A ty jsi hajzl! Ty si to pamatuješ, takže to máš dost v merku, co?

A: (USMÍCH)

J: No! (POMLKA) Mytim kuň. (POMLKA) No jo, sluší ti to. (POMLKA) A nosíš černý prádlo, protože si myslíš, že je jako vzrušujícnější?

A: É, co zas máš s tím černým prádlem?

J: Ty jo, zeptal jsem se Ilky: tyjo, ty nosíš černý prádlo? Ona řekla: No... To je partička! Já z vás teču!

A: Ale jako víš co, můžeš nosit černý prádlo, protože se ti líbí, ne?

J: A... a u tebe je to?

A: No protože se mi líbí!

J: Tobě se líbí černý prádlo?

A: Jo. Já v tom nevidim vůbec nic úchylného.

J: Ne, ne , ne, já v tom nevidim nic úchylného, já se jenom ptám.

A: Jo, ale... (USMÍCH) od léta mi kladeš otázku, jestli nosím černé prádlo, protože je vzrušující, já ti říkám pořád, že ne, že se mi líbí.

J: Hm. A vzrušuje tě ňáký oblečení na partnerovi?

A: Jasně, pyžamo.

J: (SMÍCH) Takže to znamená, že to určitě ne. (POMLKA) Chápu to dobře?

A: Chápej si to jak chceš jako. Stejně z toho nic nedostaneš z téhle interpretace.

J: Bebebebebebebé. Takhle začínající sociolog a házejí mu klacky pod nohy. Jenom proto, že si vybere speciální geniální téma. (POMLKA) Hmm, a bejbiku, kolik jsi říkala, že jsi měla asi partnerů?

A: Milión sto dvacet.

J: Né, počkej, tys myslim řikala sedm, né?

A: Nó, já nevim, já jsem to myslim ani nepočítala.

J: Jo tak to ne, to počítal Jura Klikyhák vlastně... Tak sedm... Jo, vlastně to ty neřikáš, to řikám já... Lituješ toho ňák?

A: Čeho?

J: Že jich bylo tolik, nebo tak málo?

A: Ne.

J: Jako úplně v pohodě, jo?

A: Hm.

J: Jakej je tvuj nejsilnější sexuální zážitek?

A: Nou koment! (USMÍCH)

J: A je aspoň kolektivní, nebo...?

A: Jako jak “kolektivní”?

J: Myslim: je to s partnerem, nebo sama se sebou?

A: (USMÍCH) Hm, tak to už vůbec jako neodpovídám.

J: Aha.

A: Prostě jako... (USMÍCH)

J: Hm... a proč na to neodpovídáš?

A: Protože na to neodpovídám, protože mě to nebaví, ten rozhovor.

J: Ty, já myslim právě, že tě hrozně baví.

A: Né (USMÍCH), fakt mě...

J: Já myslim, že se ti líbí jako.

A: Né, fakt jako mě nebaví jako, já ti to řikám od začátku, že mě nebaví a ty mi pořád řikáš, že mě strašně baví, ale tak jako když... ses pasoval na to, že mi čteš myšlenky a ještě blbě, tak jako...

J: Počkej, kdy?!

A: No tak, když řikáš, že mě baví, a mě nebaví, tak jako co.

J: Jo tak. (POMLKA) Chápeš, že chci jenom prostě rozhovor?

A: Jo, ale tak si vymysli ňáký jiný téma, který je prostě...

J: Tak dobře, tak jó, tak vztahy s rodičema!

A: Já, já, já už asi nic už. Už prostě... musim angličtinu... Vyzkoušej si to nejdřív s někym kromě mě. / (STŘIH)

J: Jak to myslíš jako: podobný otázky všem?

A: No jakože bys měl mít otázky, které prostě položíš všem... nebo spíš okruhy otázek. Prostě vytyčit si okruhy a ty potom položit všem ty otázky jo, aby jsi z toho něco dostal.

J: No, já rozumim, ale tak todle prostě neni rozhovor, to se jenom bavíme o tom jako...

A: No jasně.

J: ...o tý práci, protože ty nejsi ochotná spolupracovat, a to si myslim, že na tom bude zajímavý jako právě.

A: Já se jdu převlíct, jo? / (STŘIH)

J: Myslíš si, že jako mam ňákej nezdravej vztah k tomu sexu?

A: To nevim, myslim si, že je to zase jako jedna z tvých jako teďka...

J: Pozdvižení.

A: Nó, zase: hurá, budeme se zabývat sexem, protože jsem impotent!

J: No hurá, protože jsem impotent, no... No počkej, ale nevadí ti to žejo zatim?

A: Né, akorát (NESROZUMITELNÁ VĚTA).

J: A je to proto, že si myslíš, že jsem neschopnej sociologicky?

A: Né to nemá s tebou a se sociologií nic společného.

J: Takže ty bys na tom nedělala i kdyby to dělal Konopásek?

A: Ne.

J: Css. Tak to tě teda lituju! (USMÍCH) / (STŘIH)

A: Brekfst.

J: Brejkfest.

A: Brekfst.

J. Brejkfst je snídaně?

A: Jo... Brejkfest - jako to bys byl možná všem jako docela pro smích.

J: Ty vole! Pro smích, vole, bude moje sociologická práce! (POMLKA) Bude se to jmenovat “Mladí v posteli”. (POMLKA) Nebo “Postel v mladých”. (POMLKA) Čili ty se vlastně bojíš, že já bych ty informace ňák jako zneužil? Vlastně. nebo, že by došlo k tomu, že by byly zneužity. (POMLKA) Nejde ti o informace samy?

A: Já se tak jako... já se nebojim něčeho, co ty tam provádíš, já prostě (USMÍCH) jenom nesouhlasim s tématem a to je všechno.

J: Bejbiku, ale víš, že to téma je tady v týdle práci zrovna zásadní! (SMÍCH, POMLKA) Já to prostě přepíšu a když tak bude aspoň todleto... / (STŘIH)

J: Tak Milan řikal, že klidně, že už něco takovýho dělal, takže klidně a že dneska má ňákej silnej zážitek... na to téma.

A: Milan je v pohodě.

J: No, Milan je v pohodě. (POMLKA) Já si myslim, že ty nakonec to budeš ještě ráda řikat, víš, až uvidíš, že všichni o tom mluvili a že ty jediná prostě ne...

A: No, mně to nevadí jako.

J: Ty jo, to je děsný, na ni nic neplatí jako. / (KONEC)


Nahoru