CELIBÁT JE LEGRAČNÍ

Hans Conrad Zander: Deset argumentů pro celibát. Překlad Ondřej Sekal.

Tišnov, nakladatelství SURSUM, 2000, 136 s., náklad a cena neuvedeny.

Naše přináležitost k Západu se projevuje tím, že problémy Západu jsou i našimi problémy, ovšem zpravidla o několik let později. Tak k nám jen zvolna přichází třeba feminismus a politická korektnost a tak k nám jen zvolna přichází diskuze o církevním celibátu.

Kněžský (nikoli mnišský) celibát katolické církve je na Západě již velmi dlouho žhavé téma, do jisté míry je jím už od svých počátků - ať je vidíme v textech Nového zákona, ve 4. či 12. století, kdy se celibát farního kléru prosazuje dejure definitivně. I v českém prostředí je celibát po staletí citlivým místem církve, po dobu komunistické diktatury se ovšem česká církev musela vyrovnávat s problémy zásadnější povahy, totiž jak vůbec přežít. Trendy post/moderního katolictví k nám přicházejí pomalu - před několika lety to bylo "přijímání na ruku", teď pomalu nastává čas pro "celibát ano či ne?". Výrazem tohoto nastávání času je i několik knižních titulů, které se v poslední době objevily na trhu. Dnes je to Hanse Conrada Zandera knížka Deset argumentů pro celibát. Než padne několik vět o jejím obsahu, je myslím dobré upozornit na tón, v němž se německé (české tituly na toto téma dosud chybí) diskuze o celibátu odehrávají. Český text, psaný v takto polemickém (a ironickém) duchu, by u nás byl zřejmě pociťován jako nactiutrhačný, nesnesitelně jednostranný atd. Právě tady máme co dohánět. Zander totiž ve své obhajobě kněžského panictví ironizuje nejen jeho odpůrce, ale i jeho zastánce, pokud si to (podle něho) jejich názory zaslouží. Toto je skutečná církevní žurnalistika - Zander pro ni má skvělé předpoklady, je totiž bývalým dominikánským mnichem.

Deset kapitolek knížky navrhuje různá "čtení" celibátu - Celibát je skandální, dobrodružný, zeštíhluje, je erotický, činí šťastným, je drzý, přirozený, feministický, působí mužně a je legrační. Zander od počátku pracuje s poměrně vyhrocenou (a v průběhu knihy výborně pointovanou) analogií církve a (národnostní) menšiny: "Náleží k sebeutvrzovacím rituálům německé cognitive majority pečlivě propátrávat a hluboce oplakávat všechny židovské pogromy v minulosti, které se jenom dají prozkoumat. Přitom bývaly doby, ve kterých jsme Židy zabíjeli, poměrně vzácné a krátké. Nekonečně dlouhé ale byly ty doby, ve kterých nám Židé připadali komičtí." Hlavním tématem je tedy výzva přijmout svou menšinovost jako fakt a nechat konečně na pokoji plány na restauraci své většinovosti. Ve chvíli, kdy pochopíme, že cílem je neodvozovat svou identitu z identity většiny, ale najít identitu vlastní, potom i celibát dostane rozměr zvláštnosti, jejíž smysl je třeba hledat a nebude na nás působit jako přežitek, kterého je potřeba se zbavit.

Sociologicky (autor rád podniká výletky do sociologické i psychologické a ekonomické oblasti) je tu stěžejním zpochybnění logiky přirozenosti něčeho (zde sexuality). Tady už jdu za autorovy defakto novinářské úvahy: rousseauovská myšlenka přirozenosti, která je správná proto, že je přirozená, je postupně nabourávána našimi poznatky o sociálním (nikoli biologickém) utváření lidských potřeb, proto všechny argumenty, dovolávající se přirozených lidských potřeb (a právě takové v celibátních hádáních padají nejčastěji), musíme podrobovat velmi ostražitému zkoumání. A Zander to dělá, i když přirozeně jen v míře a za pomoci takových důkazů, které jsou vhodné pro tento typ textu. Důkazy jsou mnohdy zoufale nedostatečné, ale na působivosti jim to spíše přidává. Polemický charakter knihy, která o sobě říká: "Každý argument v této knize jsem formuloval tak, že se čtenáři na místě vnucuje protiargument. To bylo od mne pošetilé. Ale tahle pošetilost byla záměrná. Není rozhodně pravděpodobné, že prosadím svou pravdu. Je dokonce možné, že vůbec pravdu nemám.", je myslím prostě velmi cenný.

Osobně nejsem kněz a nežiju v celibátu (což bych jako neženatý měl), nemohu ale neslyšet, že Zander jako zastánce celibátu paradoxně prosazuje názorovou pluralitu, zatímco odpůrci usilují v tomto smyslu o uniformitu - to je jeden z mnoha možných závěrů z četby.

Jiří J. K. Nebeský

http://nebesky.tripod.com