Mladá fronta DNES, 28.04.2000, Kultura, strana: 19
Nebeský přežívá situace
Básnická prvotina Džus/fáze hypostáze libereckého rodáka Jiřího J. K. Nebeského (nar. 1974) sice vychází nyní, nicméně přináší výbor z textů z let 1993-97. O Nebeského poezii leccos napoví poznámka v závěru knihy: autor se vedle básnictví věnuje výtvarnému umění, divadlu, filmu a hudbě, recenzuje "literární knihy", nadto se zajímá o heraldiku, genealogii a sociologii. Podobnou všehochuť přináší i knižní debut. Nebeský v něm rozvírá široký vějíř básnických poloh, načrtává desítky možných cest, které vzápětí zatracuje, aby je nahradil jinými. Autor si libuje v metodě nečekaného střihu, v nedořečenosti, v dějových zvratech. Řetězením asociací kolážuje realitu do snově podmanivých obrazů ("plecháček kohout soustruží na věži prsten"), následně ji jazykovým a syntaktickým experimentem deformuje ("A hle luja kde ste byly? když to prasklo/ Oni nám že nerozumím"), aby z ní vzešla průzračná lyrika: "Dva týdny mě bolí koleno /To je naivní to je banální/ Ale co když je to háček smrti/ Na který jsem se chytil?" Jednotlivé poetické vrstvy sice leckdy míří proti sobě, ve vyznění sbírky ale fungují jako sourodá a vzájemně se potencující materie. Podobně je tomu s jazykovými vrstvami. V Džusu/fázi hypostázi Nebeský zhusta pracuje s novotvary a přejatými slovy, proti nim staví archaismy nebo moravský dialekt. Nevyhýbá se vulgarismům, nespisovným formám jazyka, dokonce ani onomatopoickým (tedy zvukomalebným) citoslovcím. K čemu to všechno? Na jedné straně se v Nebeského poezii konstituuje svět náš vezdejší: ta těžko čitelná změť útržků rozhovorů, myšlenek či gest, vzájemně se prostupujících a dohromady vytvářejících bezútěšnou postmoderní realitu, v níž neexistují pravidla ani tabu a člověk nejčastěji zůstává sám. Proti duchovní samotě a existenciálnímu prázdnu se Nebeský brání intenzivním vzýváním tradičních a prověřených hodnot: milostného citu a náboženské víry. V monolozích, které těmto neuchopitelným fenoménům adresuje, se střídají zoufalé výkřiky a prosby, nedůvěřivá tázání, podezírání, ale i láskyplná a vřelá slova. Přestože Jiří J. K. Nebeský klade důraz na individualitu každé básně, Džus/fáze hypostáze je stejně dobře jednolitým básnickým pásmem. Autorova poetika sice není originální či důmyslná, jak stojí na záložce svazku, nicméně má svoji výpovědní hodnotu. Přibližuje totiž - jak již naznačeno - schizofrenní klima našeho věku: roztříštěnou, ale zároveň i globalizující se realitu, z níž často nezbývá jiná cesta, než "Zachránit se že zachránit/ Zachytit se kolem krku/ Probdít noci na zemi/ Přežít situace".
RADIM KOPÁČ, autor je studentem FSV UK
Jiří J. K. Nebeský: Džus/fáze hypostáze, Host, Brno 2000, 76, stran, náklad neuveden, cena 75 korun.
Mladá fronta DNES, Jižní Morava, 02.05.2000, Kultura z jižní Moravy, strana: 03 (resp. Mladá fronta DNES, Jihovýchodní Morava, 03.05.2000, Kultura z jihovýchodní Moravy, strana: 3)
Nebeský verše důkladně přibrzdil
Nad básnickou sbírkou Jiřího J. K. Nebeského Džus/fáze hypostáze jsem upadl do poněkud depresivního přemítání o tom, co to vlastně znamená "rozumět poezii", co to vlastně je "poezie", kde se ukrývá a kam chodí spát. Poezie dávno obhájila své právo na cokoli, i na takzvanou nesrozumitelnost. Formalisté tuto obtíž popisovali tvrzením, že lyrika má "brzděný syžet", a neříkali vlastně nic jiného než to, že se dobrá báseň zdráhá, že číst ji není totéž jako pohodlně pobývat v červenoknihovním románku. Někdy je toho syžetového brzdění nějak příliš - a to "příliš" je bezpochyby věcí osobního vkusu, ochoty a schopnosti čtenáře spolupracovat, dotvářet text, číst kreativně. Ještě nejstravitelnější jsou básně J. J. K. Nebeského tam, kde nerozbíjí náznaky epické linky za každou cenu verš po verši, kde nechá doznít existenciální pocit, vykreslí beatnicky atmosféru místa a okamžiku. Moje čtení jeho sebraných básní z let 1993-1997 jinak asi nepropuklo v pravou chvíli: opakovaně jsem se poctivě pokoušel porozumět (interferovat, komunikovat - pojmenujte si ten akt souznění čtenáře a autora libovolně), ale nevyšlo to. Zůstal dojem artistního pozérství, zbytnělého trhance pečlivě poučeného v kdečem, počínaje křesťanskými dogmaty a konče banální, samoúčelnou a bezbřehou vulgaritou oblastního undergroundového šampiona. Slova opojená sama sebou se potácejí řádek po řádku, nahodile vršená, nespojitá - nebo propojená mně nedostupně. Někdy má prostě básník smůlu a čte ho trouba. Komentář z přebalu naproti tomu hovoří o "originální poetice", "důmyslné stavbě", "reflexi jazyka", "vůli po přesnosti", "významových možnostech". Inu, rozumět poezii, to není nějaká lecjaká věc.
RICHARD SVOBODA - autor je literární historik
Jiří J. K. Nebeský: Džus/fáze hypostáze. Edice poesie Host, sv. 47, odpovědný redaktor Miroslav Balaštík. Vydalo nakladatelství Host roku 2000. 76 stran. Doporučená cena 75 Kč. Náklad neuveden
Mladá fronta DNES, Jižní Morava, 06.05.2000, Kultura z jižní Moravy, strana: 03
Festival spisovatelů měl úspěch i na jižní Moravě
B r n o - (haf) Dění na literárním poli je stále velmi pestré, proto se publicisté, nakladatelé a odborníci věnují každý jinému tématu. Petr Minařík, nakladatelství Větrné mlýny:
Z toho, co jsem četl, mě zaujala kniha esejů Temné nebe Ameriky slovinského spisovatele Aleše Debeljaka, která vyšla v brněnském Hostu a pak básnická sbírka Syn žabího krále Leoše Slaniny v režii olomouckého vydavatelství Votobia. Naopak jsem byl zklamán dalším počinem vydavatelství Host, a to sbírkou Jiřího Nebeského nazvanou Džus/fáze hypostáze.
Tvar, literární obtýdeník, 29.06.2000, č. 13, strana: 21
Čus, Páže bez blamáže!
Jiří J. K. Nebeský je další z pážat poezie, která vydávají svojí prvotinu u brněnského Hosta. Ta jeho se jmenuje trošku skřípavě Džus/fáze hypostáze.
Překousnete-li rozskřípaný název a do sbírky se začtete, budete příjemně překvapeni. Ne možná hned, ale až si na Nebeského zvyknete, tak ano. Jeho poezii je nutné chvilku žvýkat, než pustí chuť, ale ta pak stojí za to. nebeský se na začátku nezdržuje s tím, že by nás pomalu, po krůčcích uváděl do svého světa. Prostě na nás začne drkotat s verši, které na sebe skoro nenavazují, pouštět asociace, kterým nerozumíme (není divu, jsem kritik) a vůbec nás i všelijak jinak trápit.
Na první potkání se nám budou skutečně zdát jeho verše neučesané, náhodné, zaměnitelné. začneme je mezi sebou přehazovat, mísit, kombinovat a ono to kupodivu funguje, zdá se nám to stejné, vida, řekneme si, je to šumařina, podvod, blamáž, nemá to stavbu a nemá to rytmus, chvilku si s tím můžeme hrát a pak to zahodit.
Ale to jsme opravdu ještě na začátku. Když se začteme hloub a hloub, začnou na nás blýskat verše, tak dva tři nad sebou (Na Ježíšově kříži přes noc / Filozof filozofy vykupuje.), vždycky jen tak mimochodem, náhodou, - nedůvěřivě se k nim vracíme, začítáme se do jejich okolí, a ještě jednou, a vida, už jsme jejich.
Nebeský je kouzelníkem s jazykem. Příznačné je, že si to uvědomíme, až když už je pozdě, protože svých kouzel užívá střídmě, neklade důraz na formu. Teprve ve chvíli, kdy už se nějaký čas nad zatraceně vážnou básničkou usmíváme, uvědomíme si čemu se to usmíváme a že on chtěl, abychom se usmívali (Jsem zkoucený nachýlenýýý - tak při tomhle verši jsme se bezděky naklonil. jestli vy taky, tak doufám, že se vám vnitřní půlka Tvaru nevysypala na podlahu.). Skutečná vláda nad jazykem se nemusí projevovat předváděním a plýtváním efektními figurami. Někdy stačí i sem tam drobná virtuozitka, malé překvapení, kterým nám básník dokáže, že on je tu pánem a že s ním slova neořou.
Nebeský je věřící (ne, nebojte se, necpe to všude), a tak pro něj hraní si s jazykem není samoúčelné, často mu pomůže vyjádřit ledacos nevyslovitelného, ať už s úsměvem nebo bez něj (Jakobys nebyl / V koncentrácích / Ve vyhlazovacích těch, no / Tap tap tap tarap tap). jeho témata nejsou nijak originální (zkuste si je taky vymyslet!) - láska, smrt, čas, víra, nějaké to utrpení. Vidí a ukazuje to vše po svém, občas metaforou, občas mile lakonickým konstatováním (Třímetrový anděl v rohu pokoje / Nastoluje situaci // Oříškové oči má / Krátké vlasy dozadu / Celý já). Básně z konce sbírky (podle doslovu snad pozdější) jsou už tak dobré, že nás donutí vrátit se až k těm prvním, které si přečteme trochu novýma očima a zalíbí se nám taky.
Mám-li první Nebeského sbírku zhodnotit celkově, přiznám, že mi zatím přinesla víc potěšení intelektuálního než citového, nicméně i tam už se občas blýsklo, a proto chci věřit, že další knížka na sebe nenechá dlouho čekat. jen doufám, že se nebude jmenovat Rum/penze hypertenze. (To abych byl zase vtipný, víte?)
ŠTEFAN ŠVEC
Lidové noviny, Kultura Speciál 30.11.2000
Dnes bude udělena Cena Jiřího Ortena
PRAHA - Dnes v 17 hodin budou v Brožíkově sále Staroměstské radnice v Praze vyhlášeny výsledky literární soutěže Cena Jiřího Ortena za rok 2000. Toto ocenění, spojené s finanční prémií, uděluje hlavní město Praha společně s nakladatelstvím Mladá fronta a Kolegiem pro podporu nezávislé vědy, umění a vzdělání. Cena Jiřího Ortena byla ustavena a poprvé udělena v roce 1986. Základním smyslem této literární soutěže byla a je podpora mladých autorů. Cena se uděluje tvůrcům básnického či prozaického díla napsaného v českém jazyce. V době dokončení práce nesmí být autorovi více než třicet let. Dosavadními laureáty Ortenovy ceny jsou Zuzana Brabcová, Martin M. Šimečka, Petr Placák, Tereza Boučková, Vít Kremlička, Jaroslav Pížl, Michal Viewegh, Jaromír Typlt, Petr Borkovec, Božena Správcová, Jan Jandourek, Bogdan Trojak a Pavel Brycz. Autory a díla mohou nominovat nakladatelé, redakce časopisů, deníků, rozhlasových či televizních stanic a veřejné knihovny. Podmínkou každé nominace je knižní (případně pouze chystané) vydání kandidovaného díla nebo aspoň časopisecké zveřejnění jeho podstatné části v posledních dvanácti měsících před uzávěrkou soutěže. Letos byli přihlášeni tito literáti a jejich publikované či k vydání připravené rukopisy: Martin Langer (Pití octa), Jiří J. K. Nebeský (Džus/fáze, hypostáze), Věra Rosí (Holý bílý kmen), Tomáš Reichel (Ztracený ráj), Luisa Nováková (Překročit Sabiren), Viki Shock (Dvakrát opakované ňadro), Ladislav Loisa Tomeš (Obláčky), Vít Erban (Velký vítr), Miloš Doležal (České feferony), Dominika Dery (Český orloj). Jednomu z těchto jmen tedy bude patřit letošní prvenství. Porota Ceny Jiřího Ortena pracovala tentokrát ve složení Jaromír Hořec, Antonín Jelínek, Miroslav Balaštík, Zdenko Pavelka a Ladislav Nagy.
jas