Hranice - symboly

Znak (symboly) města Hranice (Drahotuše)

ZNAK MĚSTA HRANICE / stručně:

Ve znaku Hranic je lidská postava, provázená nahoře dvěma vinařskými noži a knížecí korunou, dole třemi štíty. Postava představuje svatého Štěpána - patrona kláštera v Hradisku, který Hranice vlastnil ve 13. století, kdy byly povýšeny na město. Štítek pod ním je zkomoleným znakem Cimburků, kteří vlastnili město v 15. století. O dalších dvou štítcích nevíme, co znamenají. Nad sv. Štěpánem jsou umístěny dva vinařské nože z rodového znaku Dietrichsteinů, kteří drželi Hranice v letech 1622-1858, o jejich knížecím stavu mluví knížecí koruna (původně čepice).

ZNAK MĚSTA HRANICE / šířeji:
Právo užívat znak, bylo ve středověku součástí tzv. městských práv. Hranice byly "vysazeny na město" roku 1276 rsp. 1292 (roku 1276 byl organizační činností, která s tím souvisela, pověřen muž jménem Tham, zřejmě však svou práci nedokončil, protože roku 1292 byl tímtéž pověřen Gerlach), neznamená to však, že v tom okamžiku začal být používán nějaký městský znak. K tomu došlo až postupně.
Znak Hranic vznikl vlastně kombinací znaků vrchnostenských. Nejstarším majitelem města byl klášter Hradisko u Olomouce, jeho patronem byl svatý Štěpán, jehož vyobrazení se stalo základem hranického znaku. Svatý Štěpán (prvomučedník, který byl ukamenován asi roku 35 v Jeruzalémě - viz novozákonní Skutky apoštolů kap. 6 a 7) je v městském znaku zpodobován se třemi kameny v pravé a palmovou ratolestí v levé ruce. Někdy je ovšem pořadí rukou opačné, to je ale vedlejší.
První dochovaná podoba znaku, umístěného ale zatím nikoli na štítě, ale v tzv. pečetním poli, ukazuje už sv. Štěpána obklopeného třemi štíty. Předpokládá se, že původně byla postava provázena pouze dvěma znaky: zprava [heraldika označuje strany z hlediska nositele štítu, nikoli pozorovatele] orlicí, zleva lvem. O tom, co (rsp. koho) představují nepanuje mezi odborníky shoda.
Za Jana z Cimburka, který držel Hranice od 30. let 15. století se objevil ve znaku další štít - byl kladen sv. Štěpánovi pod nohy a představoval rodový znak Tovačovských z Cimburka - trojité stříbrné cimbuří na červeném poli. V této sestavě se znak objevuje ještě roku 1544 (na portálu radnice) a 1561 - tehdy byl vytesán pro tzv. Horní městskou bránu (a nyní je v Městském muzeu):

Ovšem už osmnáct let poté (1579, tehdy držela Hranice Anna Kropáčová) se (na pečeti) z neznámých důvodů Cimburský znak proměnil v červeno-stříbrnou šachovnici. [Ta začala být zřejmě považována za zjednodušený znak Moravy (ve kterém je červeno-stříbrně šachovaná orlice) a následkem toho i dva zbývající štíty měly být zemskými znaky - lev Čechy, orlice Slezsko (? - může to být ale stejně dobře tzv. říšská orlice).]

Pečeť města Hranice z roku 1579 (opis: SIGILLVM CIVITATIS HRANICENSIVM 1579)

Další změna souvisí s rokem 1629, tehdy (6. srpna) polepšil olomoucký biskup František kardinál z Dietrichteina Hranicím znak a potvrdil starší privilegia (originál listiny je uložen ve SOkArchivu v Přerově, fond: Archiv města Hranic, inv. č. 2): "štít se dvěma poli, totižto vrchní žluté a v něm prostředku zhory klobouček knížetcí a po stranách dva nože slavného rodu našeho Dytrychštejnskýho od sebe rozdělené, spodní pole, které se špicí "in triangulum" táhne, jest červené se třema štíty, z nichž jeden na pravé straně jest žlutým polem a v něm orel černý s jednou hlavou roztažený, druhý štítek na levé ruce jest červený a v něm lev stříbrné barvy stojící, spodní pak štítek a prostřední jest též červeným polem a na něm bílý a červený trianguli na způsob tabule šach řečený, nad ním pak obraz svatého Štěpána mučedlníka Páně stojící v levitickým modrém oděvu, v pravé ruce tři kameny a v levé palmu, znamení mučedlnické, držící." Tehdejší nejasnou terminologii koriguje vyobrazení znaku:

Skoro přesně v této podobě je znak užíván doposud. Rozdíl je pouze v tom, že na hlavu lva přibyla za staletí koruna, takže se stal znakem Českého království a sv. Štěpán bývá zobrazován tak, že spodní štítek mu překrývá nohy po kolena, tedy nestojí na štítě, ale za ním.

Tento populárněvědecký text o znaku Hranic je drobně upraveným článkem:
JJKN [Jiří J. K. Nebeský]: Znak města Hranic. Hranický týden 3, 1997, č. 4, 24. ledna, s. 8

DALŠÍ LITERATURA:
Josef Heřman Agapit Gallaš, Scuta nobilium civium Hranicensium (rkp., MZA Brno), s. 1-8;
Čeněk Kramoliš, Znak a pečeti města Hranic. In: Záhorská kronika 14, 1931-1932;
František Zvolský, Znaky moravských měst. Brno 1947, s.30-31;
Ladislav Baletka, Znaky měst a městeček Severomoravského kraje. In: Sborník Státního oblastního archivu v Opavě 1968-1971. Opava 1971, s. 203-204;
Ladislav Baletka - Jiří Louda, Znaky měst Severomoravského kraje. Ostrava 1980, s. 39-40;
Jiří Čarek, Městské znaky v českých zemích. Praha 1985, s. 158-159;
Karel Müller, Soupis typářů v archivech Severomoravského kraje I. In: Sborník Státního oblastního archivu v Opavě 1981-1985. Opava 1987, s. 89;
Karel Müller - Ivan Štarha, Znaková privilegia měst, městeček a vsí na Moravě a ve Slezsku. Brno 1995, s. 34-35.

PRAPOR MĚSTA HRANICE:

Po pádu komunistické diktatury v ČR (1989) se ujal zvyk používat vedle městských znaků i městské prapory. "Na podnět PhDr. Vladimíra Juračky, starosty města, byly již od roku 1992 shromažďovány návrhy na městský prapor. Několik variant výtvarného řešení předložil hranický občan Lumír Fojtík. Žádost města o udělení praporu byla podána v roce 1993. Rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR PhDr. Milana Uhdeho byl dne 15. července 1993 udělen Hranicím městský prapor. Autorem návrhu je vexilolog RNDr. Vladimír Baar z Havířova. Návrh praporu respektuje hlavní vexilologickou zásadu, že list praporu obsahuje barevné pruhy podle barev historického znaku města. Šikmé pruhy vyjadřují polohu Moravské brány mezi Oderskými vrchy a podhůřím Beskyd. Modrý pruh symbolizuje řeku Bečvu. Poměr pruhů kolmo od diagonály je 4:3:1:3:4. Poprvé byl městský prapor slavnostně vztyčen v sobotu 8. října 1993 na Slavnosti vítání praporu a křtu tulipánů, která se konala na Masarykově náměstí" [Citováno podle Jiří Necid - Vladimír Juračka, Hranice - malý průvodce městem a okolím. Hranice, 1995, s. 107, foto tamtéž]:

ZNAK MĚSTA DRAHOTUŠE:
Od roku 1976 jsou součástí Hranic Drahotuše, které několik staletí jako samostatné město používaly zvláštní znak.
"Drahotuše se poprvé připomínají roku 1277, roku 1353 jsou uváděny jako městečko a zpráva z roku 1408 je označuje jako město. Od 1. ledna 1976 jsou Drahotuše součástí Hranic jako jejich místní část. Původní městský znak Drahotuš nacházíme na pečeti z roku 1612, jež ukazuje v pravé polovině štípeného štítu polovici orlice a v levé polovině věž se dvěma okny nad sebou a s cimbuřím. Drahotušský městský znak polepšil listinou z 19. března 1629 olomoucký biskup František kardinál z Dietrichštejna, tehdejší drahotušská vrchnost, a to tak, že štít má být štípený, v pravé [v heraldice se udávají strany z pohledu nositele štítu!] stříbrné polovině půl černé zlatě korunované orlice se zlatou zbrojí, levá polovina má být erbem dietrichštejnským, tj. kosmo dělené zlatě a červeně se dvěma stříbrnými dietrichštejnskými vinařskými noži se zlatou rukojetí, nad nimiž je knížecí klobouk; přes dělící čáru ve středu štítu je položená stříbrná věž s branou a s cimbuřím tak, že dvě stěny jsou viditelné a v každé z nich jsou tři okna a klíčová střílna. Městská pečetidla pořizovaná po polepšení znaku uvádějí vyobrazení oproti znakovému privilegiu poněkud odlišná v počtu oken a tvaru cimbuří, pečetidla z roku 1630 a 1782 nemají štít v pečetním poli štípený." [Citováno podle Ladislav Baletka - Jiří Louda, Znaky měst Severomoravského kraje. Ostrava 1980, s. 28.]

Popis znaku (1629) podle erbovní listiny (SOkA Přerov, fond: Archiv města Drahotuš, inv. č. 2): "erb a pečeť (...) štít se třemi poli, z nichžto pravé, ježto celý štít právě v polovici od vrchu až do spodku dělí, jest bílé neboližto stříbrné barvy a v něm půl orla černého roztaženého s jednou hlavou a zlatou královskou korunou, druhé pole na levé straně vrchní jest žluté a třetí pod ním červené a na tom obojím poli dva nože z erbu našeho dědičného a nad nimi klobouček knížetcí červený, v prostřed pak štítu věži bílou nez špice, z jedné strany na bílém a z druhé na žlutém a červeném poli stojící":

DALŠÍ LITERATURA:
Ladislav Baletka, Znaky měst a městeček Severomoravského kraje. In: Sborník Státního oblastního archivu v Opavě 1968-1971. Opava 1971, s. 185-186;
Jiří Čarek, Městské znaky v českých zemích. Praha 1985, s. 159.
Karel Müller - Ivan Štarha, Znaková privilegia měst, městeček a vsí na Moravě a ve Slezsku. Brno 1995, s. 34