Heraldika a genealogie 31, 1998, č. 3-4, listopad, s. 203-204
Josef Pilnáček: Rody starého Slezska. Brno 1991(-1998), 5 svazků, editor: Karel Müller
RODY STARÉHO SLEZSKA - DRUHÉ VYDÁNÍ
V polovině roku 1998 se pátým svazkem podařilo uzavřít nové vydání díla Josefa Pilnáčka RODY STARÉHO SLEZSKA. Autorův rukopis s původním názvem Slezská stařešina, jehož předmluva nese datum srpen 1947, se podařilo publikovat poprvé na přelomu 60. a 70. let. První vydání Rodů starého Slezska (RSS) patří spolu s prvními ročníky zájmových periodik k nejhmatatelnějším výsledkům nové vlny zájmu o heraldiku a genealogii, uvolněné politickým táním konce 60. let. Nový začátek česko-moravské organizované heraldiky a genealogie se svou koncepční neujasněností, amatérismem ve smyslu kladném i záporném atd. se nutně odrazil i na vydání Pilnáčkových RSS. Tak je text tohoto vydání, které vyšlo péčí Heraldické sekce při Muzeu těžby a zpracování zlata v Jílovém u Prahy (1969 a 1972) za redakce Miloše Zárybnického prostoupeno chybami, vzniklými nepozorností či neexistencí korektorů. Ještě závažnější je fakt, že východiskem jílovské edice byl strojopis Pilnáčkova díla, v němž oproti rukopisnému originálu chybí asi 350 hesel.
Této mezery si všiml Mojmír Švábenský v recenzi RSS (VVM 1974, 328ad.). Z Pilnáčkova rukopisu uloženého nyní v Zemském archivu v Opavě vyšlo v 80. letech několik “dodatkových” hesel ve Zpravodaji Klubu genealogů a heraldiků Ostrava (1985-1986). Editor těchto dodatků Karel Müller se pak ujal i přípravy nového vydání RSS, které začal roku 1991 vydávat Moravský zemský archiv v Brně.
Toto vydání se důsledně přidržuje autorova rukopisu i s jeho “poloabecedním” řazením hesel, provádí pouze drobné úpravy (o nichž blíže v Závěrečné poznámce editora) a kresby znaků Karla Mayera přiřazuje k jednotlivým heslům (v jílovském vydání tvořily pátý svazek), zájemcům o starou slezskou šlechtu se tedy po půlstoletí dostává do rukou autentická podoba Pilnáčkovy práce.
RSS jsou na první pohled dílem monumentálním - takřka devět centimetrů široký hřbet o 1512 stranách A4 ještě výrazně převyšuje rozsah Pilnáčkova druhého veledíla - Staromoravských rodů. Bližší seznámení s grafickou podobou, kterou dílu vtisklo použití psacího stroje (v prvních dvou dílech je ještě mechanický, později už elektrický), ovšem ukazuje, že rozměry RSS jsou především dílem použité techniky - při počítačové sazbě by se dal stejný text zpřístupnit v polovičním rozsahu.
Podle údajů v tiráži klesl postupně náklad z 800 výtisků I. dílu na 200 kusů V. dílu! Klesla snad na čtvrtinu koupěschopnost zájemců? Byl původní odhad tak nadhodnocený? Nebo se snad RSS nedostalo potřebné propagace?
Co vlastně obsahují RSS? Velkou většinu textu tvoří údaje získané excerpcí literatury. Tyto výpisy jsou pak doplněny zajímavými detaily, s nimiž se Pilnáček seznámil při podrobnějším studiu některých šlechtických rodopisů. Je třeba si uvědomit, aniž budeme snižovat celek Pilnáčkova díla, že poměrně zřídka sestoupil až na hlubinu skutečných pramenů, většinou se opírá pouze o publikované. A tady je na místě otázka, nakolik úplný či reprezentativní je Pilnáčkův výběr literatury? A také: jak kvalitně je excerpována?
Zatímco první otázka může být myslím zodpovězena pro badatele povzbudivě, s kvalitou rsp. úplností výpisů je to (naprosto pochopitelně) horší. Tak můžeme i informací autorem sledovaných tj. genealogických z excerpovaných tištěných pramenů získat více než z Pilnáčkových výpisů.
Představa, že RSS jsou dílem relativně vyčerpávajícím své téma je mylná, představují jakýsi komentovaný rejstřík “dosud” publikovaných pramenů, občas seřazených bez vnitřní souvislosti. Podobná je situace i se Staromoravskými rody, vydanými v roce 1996 Moravským zemským archivem v Brně již podruhé v reprintu (celkem tedy potřetí). Typické je právě použití reprintu, který samozřejmě znemožňuje zařazení četných Pilnáčkových dodatků (naštěstí přístupných od roku 1983 pod názvem Neznámé rody a znaky staré Moravy). Tak fakticky nemáme k dispozici ani ten stav výzkumu, k němuž se ke konci života dopracoval Pilnáček. Nemluvě pak o dalším padesátiletí, které samozřejmě přineslo rozšíření tiskem přístupné pramenné základny, na níž by dnes Pilnáček vybudoval dílo mnohem úplnější. Myslím, že Pilnáček koncipoval své práce jako základní “databáze”, které je třeba stále rozšiřovat. Dnešní desetiletí počítačů k tomu vytváří dobré podmínky.
Závěrem bonmot: má-li být zpřístupnění úplné podoby RSS nějakým mezníkem, ať je to završení vyrovnávací fáze, která nás už stačila v reprintech obohatit o nejvýznamnější díla česko-moravské heraldiky a genealogie (Českomoravská heraldika, Schwarzenbergova Heraldika, Sedláčkovy Hrady, nověji i Ottův slovník naučný, kýmsi trefně označený za nejlepší českou genealogickou encyklopedii), ať dnešní RSS ohlásí dobu, v níž do knihoven dorazí nějaké nové souhrnné práce. I kdyby měly jen rekapitulovat výsledky monografií a edic pramenů. Pro zájemce ještě cena - 500 Kč za celek a odkaz na adresu Moravského zemského archivu v Brně, případně Zemského archivu v Opavě.
JJKN
e-mail: grosak@post.cz
url: http://nebesky.tripod.com