výroční schůze Unarclubu, 1998

d e n í k / b ř e z e n / 2 0 0 0

20. března 2000 / pondělí - už je mi dost smutno a už jsem tím dost otravoval další lidi, takže deník na internetu. Myslím na Janu a je mi smutno. Říká, že teď si návrat představit nedokáže. Je to ode mě zase dětské, protože neuvažuju dál, jak by náš vztah byl možný, ale jsem do ní ztřeštěně ponořený. "Pořád jenom na ni myslíš, tak to je láska." Jsem lapený tím citem, na Janě je něco strašně důležitého. Včera jsem si o tom povídal s Džabónem a ten řekl: slyšel jsem od ní i od tebe dost pádné důvody proč spolu nebýt, tak proč? Říkáš si, že Jana je skvělá, že Alena je skvělá a že už nejsou žádné skvělé ženy, ale ony jsou. A já: co ti na to mám říct, vole?! Má samozřejmě pravdu - je teď (s Ivou) nebezpečně moudrý (takže s ním přestává být řeč?).
A přitom je nám s Janou místy moc dobře a krásně (aspoň si to navzájem říkáme)... Jenom se uklidňuju, že to tak "má být", abych se neposral z toho, že kdybych se minulou sobotu choval jinak, tak třeba...
Ona je skvělá, já jsem idiot, ale proč nám to nejde, to stejně nevysvětluje.
Teď zrovna zmírám a mřu - představuju si ten nejposranější život, který mě může potkat? Že budu s někým jenom abych s někým byl? Že všechno spálím? A kam půjdu? Že budu ve vězení? Že budu postižený? Že budu zlý? Že budu mít posraný život?

21. března 2000 / úterý - včera večer jsem byl s Alenou v Baru 66, povídali jsem si o jejím (i mém s Janou) vztahu a bylo to příjemné. Je toho mezi námi ještě hodně a vyhráli jsme, že jsme to zvládli nezabít. V myšlenkách s Janou a se sebou. Když jsem se ráno probudil (venku prší), uvědomil jsem si, že mám optimistickou náladu, že totiž návrat k Janě se musí podařit (život s ní taky?), že je kam jít.
Zdálo se mi o tom, že jsem si uřízl horní část penisu a bylo mi hrozně při pomyšlení, že už se s tím nedá nic dělat. Taky jsem ve snu bil dívku, bylo to zmatené a ona byla stále menší holčičkou. Když to tak píšu, vypadá to děsivě, ale já měl při probuzení ohromnou radost, že k ničemu takovému nedošlo (jak se zdá).
Za chvilku jdu na náslechy na gympl, příští týden bych tam měl jít učit (ale jenom jeden den).
Včera mi Jana napsala sms zprávičku, což mi udělalo velkou radost, třeba se zase ozve a já budu mít zase radost.
Odpoledne s Alenou ve Slovácké a znovu jsou téma(tem) naši nebývale bývalí partneři. Večer jsme šli do Westu, ale nezaujalo mě to tam a Alena navrhla, že mě doprovodí do klubu Hangár, že ale pak se vrátí. Tak tedy ano a byl jsem v Hangáru do půl druhé v noci. Většinou jsem seděl, sledoval parket a přemýšlel nad Janou.

22. března 2000 / středa - zavolal jsem Janě a bylo to smutné povídání, slzel jsem složený v budce na zemi. Nechce se mnou být. A mně se o tom už nechce psát. Volám její jméno - "je jedno místo vedle ní / a vypadá na přátelství". Večer jsem jel domů a cestou z nádraží jsem se stavil za Markétou, ta mě zlepšila náladu. Já říkám: já chtěl bych s Janou být, a ona say: chápu tě, bejbiku, to musí být hrozné... A řekla to vážně, což mě pobavilo (!) a řekl jsem si, že tohle je ideálně empatické. Když se člověk trápí ostatní ho utěšují: neboj, to bude dobré, ale opravdovou útěchou je neironické soucítění, které je navíc dobrým korektivem, protože já říkám: hele, tak hrozný to zase není. Přežiju to, i když zase o něco chudší. "Jdu, a ztrácím (se)."

23. března 2000 / čtvrtek - dopoledne jsem mluvil s Janou. Je mezi námi něco hezkého, což já chápu jako lásku bez ohledu na to ošklivé, co se mezi námi občas vytváří, zatímco Jana to právě pro to jako lásku nechce. Je mi po ní smutno, do hloubky duše smutno. Ve 12:10 sraz s Majdou a odjeli jsme do Vsetína do Kulturního domu. Tam už Prokop (divadlo Tolerance), Keiko a Marek a vymýšleli jsme hru O vrátnici (pracovní název), moc to nešlo, ale nakonec přece něco kristalizuje, jen se vlastně pořád musí pro Keiko překládat a vysvětlovat co má co znamenat. Kostra zní: srazí se škola s loďkou a na ostrov moře vyplaví pouze veslaře a knihu zápisů z vrátnice... A náš Robinzon si čte a představuje, až se nakonec vrátným na ostrově stane. Ta pointa zní pičovsky, ale neměla by se nijak moc exponovat. Je to jen snaha uvést na scénu knihu zápisků z vrátnice - "paralyzér, pendrek, baterka - v pořádku". Byli jsme v Kulturáku až do 21 h, pak do Kavárny Pod Klenbou, kam dorazil ještě Filip. V závěru už jsem byl únavou opilý. K Holoubkům a spát, spáti, spát. Hlavně žádné myšlenky! "Jak vydžet jeho smysl očima vstupuje k životu stejnými kořeny digitální kvality" - nápis zde na pokojové zdi. A dál?

24. března 2000 / pátek - další herci pro Toleranci dorazí dnes po poledni a budou zkoušet, já ale tak kolem 14 h odjedu už do Valmezu, přijede tam i Džabón s Ivou, těším se tam a na ně. Stalo se. Po deváté na Setkání netradičních divadel ve Valmezu, (já) letos poprvé ne jako Dekadentní divadlo Beruška, ale only as Tolerance. Všude plno známých, vše fúzuje.
V 17 h divadlo V soukolí, což je havířovské improvizační divadlo, představení se nepovedlo, ale i tak je to vždycky radost vidět. Pak další divadla a k večeři pizza s Ivou a Džabónem. Večer ještě místy veselé představení Crepáků. A pak jsme šli spát. Džabón usnul hned a my s Ivou si povídali o začátcích vztahů a o rvavosti mužů.

25. března 2000 / sobota - vyčkávám před zámkem na Toleranci, jdu na poštu, píšu Janě a volám Aleně (ať přijede). Pak už s Tolerancí (Keiko, Majda, Prokop, Filip, Jirka, Michal, Tomáš a já), přípravy na představení v M-klubu. Mělo se začít ve 12:30, ale začalo se se zpožděním asi 15 minut: vrátný (Prokop) sedí za stolem, za ním projekce vrátnice a on si z nudy složí loďku, což sleduje kamera (Keiko) a zobrazuje druhý projektor, loďka se srazí se školou a dojde k potopení. Na ostrově zůstává mokrý igráček (já), který nejdříve chodí po pevnině a dýchá do mikrofonu a pak čte z vrátniční knihy, jejíž děje se postupně začínají na jevišti zobrazovat atd. Petr dělá světla a hudbu. Trvá to asi hodinu a je to docela blbé, ale něco je na tom dobrého.
Pak další divadlo, z něhož odcházím a na řadě je DDBeruška s Nemluv, nejsi-li Tarzan! Přijíždí Alena. Poprvé vidím živě Berušku jako divák, je to krásné, Nezhybos se sice moc nechytá, ale Petrovi se daří, jsem nadšeně spokojený. Pak mnohé povídání (zejm. s Adélkou a Martinem) a "seminář" - Beruška vítězí, na 4. místě do Písku nominována Tolerance, není sice pravděpodobné, že se tam dostane, ale...
Ještě je koncert a leccos, s Alenou jdeme ve 2 h spát na intr Sklářského učiliště... A po strašně dlouhé době se milujeme. A je to víc láska než touha.

26. března 2000 / neděle - v 8:45 odjíždí Alena a v 9:02 s Ivou, Džabónem a Petrem já. Nějakou dobu sedíme u Petra, doma na mě dosedá chmura, další smutný telefonát s Janou, i když mi pak píše "ráda jsem tě slyšela"... Naštěstí jeden radostný emajl od Petry s textovými přílohami. Doma jím a spím a jdu do kina a přípravu na úterní vyučování odkládám na zítřek. Ani Jana, ani Alena? Škoda, že jsem blbý!

27. března 2000 / pondělí - na přípravy do školy jsem se včera vykašlal, takže mi zůstaly na dnešek. Včera jsem viděl film Dogma, v němž mě zase oslovilo to, že někdo něco tají - "vše utajené bude hlásáno ze střech"... No ale: v 7 do Opavy a tam na počítačích vytvářím přípravy - rok 1848, Prevert a Baudelaire. Do školy jsem šel až navečer na pedagogiku a vyzkoušel jsem si tam toho Baudelaira - bylo to fiasko, humus, celou dobu tréma, mluvím rychle, nestačím myslet... Večer s Alenou na večeři do Slovácké a pak na privát, ještě se snažím pilovat, ale jsem sklíčený.

28. března 2000 / úterý - vyrazil jsem na Mendlův gympl... tam jsem byl na praxi v listopadu 1999... (deník z praxe) tehdy jsem si koupil boty, které mi včera definitivně praskly... Vyjel jsem dřív, abych si koupil svačinu, potkal jsem Alenu, byla na pohotovosti a čekala až otevřou lékárnu - malá angína, chudinka Alenka. Pak škola: první hodina se mi moc líbila (dějepis, 3. E), v první lavici nádherná dívka..., docela myslím se mi to dařilo. Pak hodinu volna, kdy jsem se natáhl v kabinetě na zem a trochu spal.
Pak dvakrát s půlkou třídy (sekunda) rozbor Prevertovy básničky Jak namalovat portrét ptáka, poprvé to bylo skvělé, druhá skupina ale nesoustředěná, nakonec se to snad podařilo. A celkem fajn ještě byla první hodina s půlkou třídy (2.C?) - Baudelaire, zato poslední hodina byla hrozná - studenti bez zájmu a já unavený. Otrava. Nechci učit někoho, koho to nezajímá.
Pak jsem byl u Aleny, šel ještě na počítače a přespal tam - je nemocná a byla ráda, že tam s ní budu. Jsem rád, že jsem ji mohl udělat radost. Je skvělá!

29. března 2000 / středa - ještě jsem Aleně nakoupil, skočil na mejl a v 11 odjel do Hranic, rýma u mě propukla plnou silou. Doma jsem volal Janě (a snad poprvé to bylo s mou dobrou náladou - Jana má dneska koncertos velikos), udělal jsem si oběd, osprchoval se a četl si ČMM a ČČH. A co dál? Vyrazil jsem do města, vybral doporučený dopis (řízení proti Necidovi zastaveno - viz Příjemný úder) a koupil si čokoládku a plastikovou láhev s limonádou s příchutí vína (Product of Coca-Cola), chodil jsem městem a říkal jsem si, že musím vypadat jako opilec (kterých je tu strašně moc). A propos: průmyslová zóna v Hranicích bude! To je konec Hranic!
A pak domů a večer jsem vyráběl v Grappu Maštal a snažil se dovolat Janě, ale nebrala po koncertě telefon...

30. března 2000 / čtvrtek - běžel jsem do redakce, pak jsem si nechal udělat dvě kopie nové Maštale a pro Janu na nádraží a s ní pak k nim... A je to silné! Líbáme se, mluvíme spolu. Teď sedím v redakci a Jana ke mně přijde (psát práci) v 17 h. Těším se na ni. Moc a moc ("budeš plakat do Vánoc").
Naprosto krásný den s Janou! Určitě jeden z nejhezčích, které jsme spolu prožili. Říkám jí o Aleně, ona mně o Milanovi atd. Povídáme si, objímáme se, milujeme se, povídáme si. Taková krása!

31. března 2000 / pátek - ráno jsem Janu doprovodil domů a domluvili jsme se, že přijde po 13 h (až půjde od zubaře). Já do města, do redakce a domů - dělám si oběd a Jana přichází. Stejně jako včera - snažím se nic nečekat, na nic netlačit, jen s ní BÝT. A je to nádherné. Co jsme? "Třeba si za 14 dní někoho najdeš." / "A nebo ty." Lahodné. Už jsem ani nedoufal... a teď takový pocit, že všechno je perfektní.
Večer Janu doprovázím domů (na práci jsme neudělali ani čárku), zítra ráno jede do Prahy a přijede až přespříští sobotu. Doma usedám před televizi a už se mi po ní stýská, takže vím, že ji ještě zítra ráno doprovodím na vlak.

Dále viz duben 2000.